Kácení deštných pralesů, úbytek rostlin,… Kvůli lidem planeta doslova plešatí. Ve výru negativních zpráv člověk už jen počítá, za jak dlouho dojde ke skutečné globální katastrofě. Vědci z NASA ale nedávno vypracovali statistiku zářivou pro budoucnost jako slunce. Od roku 2000 se zvýšilo zalesnění zeměkoule o 5 %. V některých regionech se navíc výrazně zvýšila rozloha vegetací osázené plochy. To nevypadá tak černě, že?
Paradoxně největší díky v tomto procesu patří Indii a Číně – státům, které ekologové bombardují kritikou ze všech stran. Indie investuje ve velkém do potravinářských plodin. Čína zase podporuje ambiciózní programy na ochranu a rozšíření lesů, které pomáhají snižovat znečištění ovzduší, erozi půdy a celkově bojují proti změně klimatu.
Dvě nejlidnatější země světa dosud vysázely stromy na území o celkové rozloze přes 5,5 milionů kilometrů čtverečních – to přibližně odpovídá velikosti všech amazonských deštných pralesů. Expanze populace obě země zároveň donutila navýšit produkci obilovin, zeleniny, ovoce a dalších plodin o 42 procent. Dodnes tak zúrodňují dříve mrtvé oblasti s velkým potenciálem pro zemědělskou činnost.
Přestože oběma zemím patří pouhých 9 % zemského povrchu pokrytého vegetací, jsou zodpovědné až za jednu třetinu „zazeleňování“. Pokud někdo v posledních 20 letech zasadil strom, je pravděpodobnost 42 %, že to učinil někde mezi Pekingem a Dillí.
Ani Evropa však nezůstala pozadu. V Evropské unii se zvýšila rozloha zalesněných ploch o 4,6 %. Cenu nejzelenějšího města získává naše Praha – neuvěřitelných 56,8 % veřejné zeleně. Náš východní soused se svou Bratislavou (41 %) na tom také není špatně. Mezi další zdravá města Evropy patří Vídeň (45,5 %) Madrid (44,9 %) nebo Stockholm (40 %).
Rusko se také činilo – na celém území vzrostlo zalesnění o 4 %. Moskva (55 %) je doslova zeleným králem.
Pro porovnání: v Číně je se svými 45 % metropolí s největším podílem městské zeleně Šen-čen. V Indii pak zaručeně vede Gandhinagar (53,9%), hlavní město svazového státu Gudžarát.
Nový pohled na stávající podmínky pozemské vegetace odhalil nedávno zveřejněný výzkum americké agentury NASA. Vše umožnil jedinečný projekt MODIS (Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer). V rámci něj se před 20 lety umístily na dvě družice přístroje pro monitorování povrchu planety s rozlišením zhruba 500 metrů. Velké množství získaných dat hovořilo za vše: za zelenání planety mohou lidé, nejedná se o „přirozený“ jev. A každoročně přibývá přes 5 milionů čtverečních kilometrů zelené plochy.
Nyní si vědci kladou otázku, jestli na tom nese větší podíl vysazování stromů a proměna způsobu zemědělského hospodaření nebo „udržitelná“ lesnické praxe, uplatňovaná v Evropě. V každém případě je jasné jedno: mnoha rostlinám prospívá dnešní „skleníková“ atmosféra sycená oxidem uhličitým, a regionálně poté teplem a vlhkem.
Má to ale i svou stinnou stránku. Intenzivní zemědělská aktivita v Indii jde ruku v ruce s hnojením a aplikací chemikálií ve velkém. Navíc spotřebovává velké množství spodní vody. Jakmile její zásoby vyschnou, mohou následovat sucha v rozsáhlých oblastech.
Vědci také zdůrazňují, že rozšiřující se zeleň nemůže vykompenzovat ztrátu přirozených ekosystémů v tropech, například v Brazílii nebo Indonésii. A to už jen proto, že z velké části jde o zemědělské plodiny, nikoliv přirozené a pestré druhy rostlin.
Navíc klimatologové nevěří, že zelenání v našem planetárním skleníku povede k zastavení klimatických změn. Spíše se dá očekávat, že se vzrůstající teplotou dojde ke snížení příjmu oxidu uhličitého rostlinami. Ozelenění pak může vystřídat suché hnědnutí, jako se stalo v Tichomoří.
A to nejhlavnější na konec: ozeleňování planety neznamená nic v porovnání s řadou negativních jevů globálního oteplování, na které bychom neměli zapomínat – jako je zvyšující se hladina oceánů, tropické bouře či tající ledovce. Tvrzení, že se zelená na lepší časy, by tedy bylo jednoznačně přehnané.
