Posted on

Slow fashion: udržitelná móda

Slow fashion - co to je?

Slow fashion, nový trend, nad nímž mnozí vrtí hlavou, jiní mu fandí a vítají ho, jako cestu k odpovědnému přístupu k vlastnímu životu, planetě i ostatním lidem na ní. Co všechno si pod ním představit?

Slow-fashion je obdobou tzv. slow-food, odklonu od dosud oblíbeného fast-foodového stravování. Mnozí Češi, a nejen oni, už se v duchu slow-food naučili namísto konzumace unifikovaného hamburgeru zabaleného do papíru na sedadle v autě vychutnávat kvalitní čerstvé jídlo naservírované s grácií a v příjemném prostředí. Podobně se nyní lidé na celém světě učí kupovat dobře padnoucí, nadčasové kousky oblečení ušité za podmínek férových k zaměstnancům i k planetě. Stále více lidí dává sbohem šatníkům přeplněným lacinými nekvalitními oděvy z velkých řetězců a hledá lokální dodavatele, kteří své oblečení šijí s láskou a péčí.

Kde se vzalo slow-fashion?

Řada bloggerů uvádí, že o slow-fashion se začalo poprvé mluvit v roce 2014 v souvislosti s udržitelným životním stylem, který omezuje zbytečný odpad a kritizuje neetickou výrobu. Vyznavači slow fashion chtějí svým nákupním rozhodnutím podpořit poctivé výrobce, kteří vyrábějí ekologicky, platí svým zaměstnancům férové mzdy a v neposlední řadě dodávají opravdu kvalitní a originální kousky oblečení, které často i déle vydrží. Jakkoli je tento přístup žádoucí a užitečný, určitě nejde o problematiku posledních několika let.

Například o temné stránce tzv. sweat-shopů (velkovýroben oděvů, ve kterých velmi špatně placení dělníci šijí oděvy pro bohatší obyvatelstvo západního světa) se začalo mluvit už na konci 90.let. Namátkou lze zmínit knihu No Logo od Naomi Klein. V základu jsou ale kořeny slow fashion mnohem, mnohem starší.

Jak to bylo kdysi?

Ženy od nepaměti znají pravidlo, že je lepší mít v šatníku několik nadčasových, vzájemně kombinovatelných kousků, které opravdu vydrží. Něco takového možná praktikovala už vaše babička či prababička. Příčina je jasná, v dobách, kdy se oblečení nechávalo šít u krejčího, byly pro kupujícího látky drahé i následné oblečení poměrně drahé. Skříň plnou oblečení si mohly dovolit jen nejbohatší dámy.

Mnoho oděvů (třeba kroje, večerní nebo svatební šaty, kabáty) se navíc dědilo. Často se také přešívaly, aby odpovídaly novým trendům, i když se upotřebil původní materiál. Běžně se oděvy vyspravovaly a ty nehezké se „donosily“ třeba na poli nebo při jiné práci.

Levná móda dostala zelenou

Zlom nastal až s nástupem velkých řetězců nabízejících levné módní oděvy. A to i za cenu nízké kvality. Postupně se roztočila spirála konzumu a rychle se měnících módních trendů. Oděv, který unosíte jen jedno léto, protože pak již nebude módní, nemusí nijak dlouho vydržet, naopak. Nízká kvalita vykoupená nízkou cenou je v podstatě žádoucí. Módní časopisy začaly přesvědčovat masy, co všechno je takzvaně in, co nesmí chybět v šatníku každé ženy (i muže), normou se staly přetékající skříně. Přišla doba fast-fashion a nové kolekce se v obchodech už dávno nestřídají po půl roce (zimní a letní), ani po 3 měsících, nýbrž neustále. Trend fast-fashion skvěle popisuje například dokument The True Cost (2015).

Skryté náklady levné módy

Cenu, kterou za tento trend musíme platit, však nikdo neviděl: ničení planety neekologickým pěstováním surovin pro výrobu látek, množství jedovatých látek vznikajících při zpracování textilií, otrávenou vodu i půdu. Dopad fast-fashion je přitom větší, než si řada lidí uvědomuje. Ve srovnání s jinými typy průmyslu je ten oděvní dokonce třetí nejničivější. Kromě devastace životního prostředí na něj doplácí i množství lidí převážně v rozvojových zemích. Ti jsou nuceni pracovat v nevyhovujících podmínkách za mizerný plat, aby velké řetězce snížily výrobní náklady na minimum, mohly navýšit marži i při zachování relativně nízké prodejní ceny a zvýšily tak své výdělky. Tragédii v továrně Rana Plaza zaznamenal i v západním světě kdekdo.

Buďte fér!

Slow-fashion je tedy opravdu cestou kupředu. Cestou, jež má smysl. Dobrá zpráva je, že počet výrobců, kteří se starají o to, odkud nakupují materiál, stále narůstá. Tvůrci slow fashion navrhují nadčasové a originální designy, šijí kvalitní oděvy a férově platí své zaměstnance. Čím dál víc výrobců je schopno vybírat poškozené nebo znehodnocené oděvy a obuv zpět a recyklovat je – buď jako oblečení a obuv pro potřebné nebo jiným způsobem šetrným k životnímu prostředí. U nás můžete staré kousky nosit třeba do H&Mka.

Jedním z průkopníků je v tomto směru například firma Patagonia a její oblečení či batohy. V Evropě už existuje třeba značka džínů (MudJEANS), které si můžete v duchu cirkulární ekonomiky „pronajmout“ a pak je firmě vrátit k recyklaci či upcyklaci výměnou na nový kousek. Dobrých příkladů už je ale celá řada.

Až se budete příště rozhodovat, jaké oblečení si koupíte, zkuste si uvědomit, že svými penězi podporujete konkrétního výrobce nebo prodejce a jeho přístup ke světu. Proč financovat velké řetězce a velké značky a jimi podporovanou devastaci planety, když můžete pomoci někomu, kdo to myslí ekologicky a férově?

Ano, pořizovací cena slow-fashion oděvů je jistě vyšší než v řetězcích a obchodních domech, ale investice se vám mnohonásobně vrátí na kvalitě, pohodlnosti a životnosti zakoupeného oděvu. A v neposlední řadě i na dobrém pocitu z odpovědného nákupu. Kdo by chtěl ušetřit, může i v sekáčích objevit občas nějaký ten pěkný, a přitom „pomalý“ kousek.

 

Posted on