Posted on

Sketch The Change, skvělá konference o cirkulární ekonomice a designu

Sketch The Change, Praha 2019

6. června 2019 proběhla v pražském C.A.M.P. pozoruhodná a výborně zorganizovaná konference s názvem Sketch The Change. Jejím ústředním tématem byla cirkulární ekonomika a její aplikace zejména v módě, architektuře a designu.

Organizace celé události byla zásluhou několika subjektů, především knihovny materiálů matériÓ Prague a společnosti Happy Materials, spolu s Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Účastnila se ale například i zakladatelka českého Institutu pro cirkulární ekonomiku Soňa Jonášová či řada zahraničních hostů. Celodenní konferencí provázela Daniela Pisařovicová, kterou můžete znát ze zpravodajských pořadů České televize.

Vzhledem k tomu, že konferenci pořádala právě knihovna materiálů, byl v programu cítit silný důraz na uplatnění myšlenek cirkulární ekonomiky v praxi a tvorbě designérů, podnikatelů a firem. Konference tak přinesla řadu konkrétních příkladů a praktických zkušeností. V nejednom divákovi zanechala celá akce velice pozitivní dojem.

Konferenci otevřel Jiří Pelcl, profesor materiologie z pražské UMPRUM, který jakožto hlavní úkol současných designérů vytyčil nutnost změnit převládající paradigma, podle něhož je vyspělost měřena stále spíš vlastnictvím a množstvím výrobků, než morální kvalitou života. Hlavní slovo v produkci a spotřebě věcí tak hrají mašinerie výroby a reklamy, které se snaží podněcovat spotřebu a od tvůrců vyžadují zejména neustálou vizuální novost a změnu. A toto paradigma je třeba posunout právě směrem k morálním hodnotám a kvalitě vyráběných věci.

V rámci konference několikrát zazněla výzva Paoly Antoneli (z výstavy Broken Nature), která navrhuje nahradit slovo KONZUMOVAT například slovem OPEČOVÁVAT. Pojďme tedy materiály a zdroje, které máme k dispozici, „opečovávat“.

Knihovna materiálů MatériÓ

Následně byla představena knihovna materiálů Materió, jeden z hlavních organizátorů akce. Tento projekt shromažďuje a představuje veřejnosti inovativní a ekologické materiály. Ty je možné studovat jednak prostřednictvím online databáze, ale i „na živo“ v showroomu na Břevnově. Materiály jsou vybírány nezávisle, nikoli pod tlakem sponzorských darů, proto je výběr sice pracný, ale skutečně kvalitní. MatériÓ poskytuje i konzultace či materiálové rešerše. A i s jejím přispěním se na UMPRUM nově vyučuje předmět Materiology.

První blok: Closing the loop

První blok konference se zaměřil na představení cirkulární ekonomiky, zejména konkrétních principů a nástrojů, příležitostí a výhod, ale i některých konkrétních praktických aplikací a realizovaných projektů.

Ilektra Kouloumpi – cirkulární města, vztah mysli a srdce, lidé a prostředí jako organický celek

První blok konference zahájila Ilektra Kouloumpi, materiálová inženýrka, která se kromě cirkulární ekonomiky zabývá i urbanismem či změnami klimatu. Působí ve společnosti Circle Economy a českou veřejnost by mohla zajímat zejména její práce na pražském cirkulárním skenu, který v detailu představila další prezentující Soňa Jonášová.

Sketch the Change - Ilektra

Ilektra Kouloumpi uvedla svůj příspěvek osobní zkušeností s tancem, studiem lidského těla a pochopením jednoty živých systémů, jejich vzájemné provázanosti a závislosti na prostředí. Lidé jsou součástí širšího kontextu a celku, všechno je jeden živý systém, kde spolu složky vzájemně souvisí a přecházejí jeden v druhý. Cirkulární ekonomika je tak v jejím pojetí mnohem komplexnější a inteligentnější způsob nazírání na svět, na systém výroby a spotřeby. Design by měl vycházet z imitace přírody a jejích uzavřených cyklů, měly by se v něm zároveň uplatňovat ty nejlepší technické možnosti, které máme k dispozici.

Ilektra popisala 7 hlavních složek tohoto přístupu:

  1. Upřednostňovat regenerativní přístup a obnovitelné zdroje (např. proměna mrvy na textilní vlákna prostřednictvím výroby bioplastů atd.)
  2. Zachovávat a prodlužovat životnost toho, co už existuje (zde zmiňuje velmi úspěšný švédský obchodní dům RETUNA prodávající již použité výrobky či firmu Philips, která opravuje a znovu využívá zdravotnickou techniku a zařízení)
  3. Designovat pro budoucnost – zde může být dobrým příkladem firma Fairphone, která vyrábí modulární mobilní telefony, případně modularita uplatňující se v architektuře, která je tak schopná přizpůsobovat se postupně novým požadavkům svých obyvatel a uživatelů.
  4. Využívat odpad jako zdroj. Zde zmiňuje značku Black Bear Carbon, která využívá uhlík ze starých pneumatik (každý černý výrobek má v sobě uhlík). Dalším příkladem je už poměrně známý případ firmy Adidas, která vyrábí některé své boty z plastového odpadu v oceánech (zejména z rybářských sítí).
  5. Přehodnotit obchodní model: IKEA začíná nábytek kromě prodeje i pronajímat, firma MUD Jeans zase začala pronajímat džíny. Tento model umožní firmě prodlužovat životnost výrobků, znovu využívat použité materiály a jinak snižovat dopady na životní prostředí.
  6. Spolupracovat a hledat novou společnou hodnotu: zde mluvčí zmiňuje pozoruhodnou spolupráci firem Heinz a Ford, v jejímž rámci se z rajčatového odpadu firmy Heinz ve Fordu vyrábějí autodíly, opět z bioplastu.
  7. Využívat digitální technologie: příkladem zde může být internet obchodů s potravinami, tj. využití umělé inteligence, která díky učení ze zvyklostí zákazníků umožňuje předcházet plýtvání potravinami, lépe řešit naskladnění či snáze řešit logistiku. Jako další příklad zmiňuje technologii The Fibersort.

Svou prezentaci uzavírá Ilektra Kouloumpi zejména důrazem na nutnost vzájemné spolupráce: musíme fungovat jako jeden organismus, otevírat se novým propojením.

Soňa Jonášová – cirkulární sken Prahy

O cirkulárním skenu Prahy už padla zmínka výše. Tuto službu využilo už více než 15 měst a Praha je dalším z nich. Soňa Jonášová (za INCIEN) a Ilektra Kouloumpi se u této práce potkaly právě na úrovni hlavního města, kde v týmu lidí rok sledovali, analyzovali a vyhodnocovali tok surovin, odpadů a energií a na řadě kulatých stolů hledali společně s řadou dalších stakeholderů pro Prahu nejvhodnější cirkulární příležitosti. Projekt byl završen návrhem konkrétních řešení, která by měla mít z hlediska řady faktorů největší přínos.

Sketch the Change, Praha 2019 - Soňa Jonášová

Už v úvodu své řeči upozornila Soňa Jonášová na několik zkušeností ze své praxe:

  • Spolupráce je důležitá, téma cirkulární ekonomiky není jen věcí lidí, kteří se jím zabývají profesionálně, je to téma pro všechny!
  • Je důležité snažit se o velké změny a spojovat se pokud možno s velkými partnery (proto INCIEN spolupracoval např. i s obchodním řetězcem H&M)
  • Je třeba důvěřovat lidem. Korporace nejsou jen budovy či firmy, jsou plné konkrétních lidí a řada z nich může mít o pozitivní změny zájem.

INCIEN začal s prosazováním cirkulárního přístupu před čtyřmi lety na Praze 7, kde analyzovali materiály z popelnic. I díky těmto začátkům se po čtyřech letech dopracovali až cirkulárnímu skenu celého hlavního města. Právě města mohou být velice účinná úroveň zavádění různých opatření. Cirkulární sken hledal odpovědi na to, které materiály ve městě odkud kam plují a jaká opatření by dávala největší smysl lidem, ekonomicky, emisně i materiálově. S využitím analýzy materiálových toků či LCA (life-cycle assessment) studovali průmysl, energie, zacházení s vodou, komerční služby atd.

Jako oblasti s největším potenciálem k účinnému zlepšení identifikoval cirkulární sken Prahy zejména tyto:

  • stavebnictví (digitalizace, nové materiály, modularita)
  • domácnosti (každý by měl mít příležitost se zapojit)

Ve stavebnictví hlavního města se ročně protočí 13,5 milionů tun konstrukčních materiálů, 95% z nich jsou primární zdroje (nikoli recyklované) a většina těchto materiálů končí nakonec na skládce.

Z dalších poznatků jen letmý přehled:

  • Textil tvoří v Praze až 12% komunálního odpadu a toto množství stále stoupá, v Česku se třídí jen 1% textilu.
  • V Praze se třídí relativně málo (může to souviset i s vyšším výskytem cizinců a dočasných návštěv, ke kterým se informace o správném třídění nedostanou).
  • Voda – ve městě de facto nefungují malé vodní cykly, napršená voda se nedpařuje zpátky, nýbrž odchází kanalizací pryč, ve městě tak vznikají tepelné ostrovy.
  • Bioodpady – tvoří velkou část našeho odpadu, ale končí bohužel zpravidla ve spalovně.
  • Současný pražský radní Hlubuček oznámil, že v souvislosti s navrženými opatřeními město skutečně zvažuje realizaci bioplynové stanice. Vyrobené bioCNG by mohlo následně pohánět vozy MHD nebo svozové vozy

Shrnutí:

  • Začněte s lidmi, kteří mohou věci skutečně ovlivnit.
  • Otvírejte diskusi a debaty, i když to není pohodlné.
  • Dívejte se vždy o krok napřed.
  • Řešte produkt z pohledu konce životního cyklu, tj. tak, aby se dal vrátit zpět do oběhu.
  • V den přednášky vyšla i studie k cirkulárnímu skenu prahy – ke stažení na webu INCIEN (anglicky).

Vladimír Kočí a LCA (Life Cycle Assessment) – posuzování životního cyklu materiálů

Vladimír Kočí je odborník na LCA analýzu z VŠCHT.

LCA není zcela přesné ztotožňovat s cirkulární ekonomikou, jde o nástroj, který posuzuje celkové dopady výrobku na životní prostředí. Neanalyzuje věci a toky materiálů „shora“, nýbrž zdola, začíná na úrovni konkrétního produktu. Měří dopady jeho výroby, dopady používání i likvidace. I tím, jak se výrobek používá, lze jeho dopady na prostředí dramaticky zvýšit či snížit. Na životní prostředí má dopady i recyklace výrobků. Když už recyklujeme, je důležité umět recyklát následně dále využít a nerecyklovat jen pro recyklaci.

Už při designu determinujeme 80% dopadů!

LCA je velice komplexní nástroj, ale spíše než pro komunikaci ekologičnosti výrobku je stále využitelný spíš na úrovni veřejného zadávání. Jeho alternativou může bít PEF (Product Environmental Footprint). Tyto koncepty je každopádně dobré mít na paměti právě už při designu.

Co třeba můžeme díky LCA účinně porovnat?

Plastovou a papírovou tašku (z hlediska spotřeby energie, délky životního cyklu atd.)

  • Kelímky na pití: káva v kelímku cestou do metra = „nekulturní chování“ 🙂
  • Stavební materiály: tapety versus barva
  • Výrobky denní spotřeby – např. židle z monomateriálu nebo z kompozitu (kompozity jsou obecně nevhodné pro cirkulární ekonomiku)
  • Sušení rukou – teplým vzduchem nebo papírovými ubrousky?
  • Biopaliva 1. generace (neboli česká řepka) – uhlíková stopa versus pesticidy, toxicita, degradace půdy, biodiverzita..

V rozhodování o lepších řešení tak může pomoci neporovnávat limity konkrétních složek („chceme 5% toho a toho“), ale spíš požadovat nižší environmentální dopady celkově. Díky LCA tak můžeme předejít odsunutí environmentálních dopadů do jiné oblasti (pomohu klimatu, ale ohrozím biodiverzitu).

Někdy tolik nezáleží na tom, z čeho věci jsou, jako spíš jak je používáme. Např. u domů vzniká největší zátěž jeho provozoem. Dřevostavba je materiálově ekologická, ale když bude na spotřebu energie horší, dopady budou nakonec stejné. Nejen u domů je velice důležité, kde bere daný projekt energii (z fosilních zdrojů?).

Firmám Kočí doporučuje snižovat hlavně dopady jejich hlavní činnosti, nikoli jenom „třídit odpad a využívat recyklovaný papír“.

Designérům doporučuje namísto kompozitních, stylových (statusových a „sexy“) materiálů hledat jejich ekologické varianty. Kromě materiálů je třeba vzít do úvahy i používání a likvidaci výrobků. Kočí navrhuje začít u výrobků, které lidé skutečně potřebují, a tam snižovat jejich dopady. Stylové výrobky či „produkty pro produkty“, které ještě nikdo nevymyslel, nechme stranou, neboť tam stejně zpravidla překáží ego tvůrce.

Eliška Skarolková a blok s názvem „Design for Sustanability“

Eliška Skarolková měla vstup, který shrnoval, kde ve světě se vyučuje udržitelný design. Sama pak shrnula něco ze svých studijních zkušeností ze zahraničí a popsala některé principy, se kterými tyto obory seznamují studenty, např. systémové myšlení, nástroje pro analýzu dopadů, biomimetika atd.

Cyril Klepek: cirkulární inovace jako téma pro business

Cyril Klepetek spojený zejména s inovační agenturou DIRECT PEOPLE či s burzou druhotných surovin shrnul vztah udržitelnosti a byznysu. Proč se byznys o udržitelnost zajímá a jaké toto téma skýtá příležitosti?

  • To, že situace životního prostřední není dobrá, si uvědomují i lidé z byznysu.
  • Úspěšná firma na neúspěšné planetě nepřežije.
  • Firmy se poslední dobou často ptají na témata jako voda a zemědělství, např. místo digitalizace.
  • Pro firmy je důležité předcházet rizikům (risk-management), a to aktuálním i budoucím. Může jít o regulace z EU, zdroje surovin v nestabilních zemích atd.

Konkrétní příklady:

  • Rolls-Royce neprodává letecké motory, ale pronajímá je na hodinu letu (jsou modulární, může je následně opravovat atd.)
  • Renault – hodně recykluje, snaží se sdílet auta.
  • IKEA – i u nás už provozuje program Druhý život nábytku, ve Švýcarsku už např. zkouší „poskytování nábytku“ – tj. využívat nábytek jako službu, ne ho vlastnit.
  • Pagatonia – „krásný příklad“ udržitelné firmy, jejíž přístup k udržitelnosti je hodně komplexní.
  • Philips – služba (obchodní model) Pay-per-lux – světlo jako služba, klient platí za hodinu světla, údajně je to i levnější, firma sama instaluje kabeláže atd.

Hynek Balík a MIWA

MIWA je zkratka slov Minimum Waste a jejím produktem jsou systémy vhodné zejména pro prodej potravin a dalších surovin bez obalu. Kromě plnitelných kapslí a samoobslužných systémů je hlavním rysem MIWA chytrá technologie, která  umožňuje sledovat množství zásob či pomáhat s objednávkami a logistikou. Produkt tak může najít řadu různých využití.

Eliška Knotková

Eliška Knotková upozornila zejména na koncept donut economy, který představuje svět jakožto omezený prostor se sociálními i plantárními hranicemi. Tento koncept uvedla Kate Raworth v knize s názvem Doughnut Economic. Je nutné změnit paradigma nazírání na svět a přejít od pouhého navrhování objektů k mnohem komplexnějšímu uvažování a předcházet problémům.

Druhý blok: Future-proof materials

Druhý blok uvedla Ellen Zoete z holandského Het Nieuwe Instituut, který pořádá cenu New Material Award. Tři finalisté z loňského ročníku této ceny byly následně účastníky tohoto panelu. Účelem této ceny je dát představovat inovativní a udržitelné materiály, a to zejména z pozice designérů, umělců a architektů.

Tématem Ellen zoete bylo např. světelné znečištění.

Daria Biryuk – Studio Mixtura

Daria Biryuk našla inspiraci pro svou práci v Uzbekistánu, kde se keramická glazura vyrábí  z lokálních materiálů a barevné odstíny se míchají z popela z různých místních rostlin. Daria se zaměřila na zpracování odpadu z domácností (skla, lahví atd.), z něhož se dají vyrábět různě cihly či keramika, a na vývoj barevné glazury z rostlin, které lze najít a využít k tomuto účelu i mimo Uzbekistán.

Její produkt najdete pod značkou FORZ®.

Teresilla Bristogianni

Další vystupující představila svou práci se sklem. Recyklují sklo a vyrábí z něj modulární komponenty, ze kterých se dají stavět skleněné stěny i bez použití lepidla, který by znemožňovalo další recyklaci. Sklo se sice třídí minimálně u nás poměrně hodně, ale přesto se ho velké množství nerecykluje (např. žárovky, obrazovky mobilů atd.) – a to zejména díky kontaminaci dalšími materiály.

Sketch the Change, Praha 2019

Basse Stittgen

Basse Stittgen měl asi nejzajímavější příspěvek z celé konference – zaměřil se na recyklaci krve zvířat poražených na jatkách. V těchto zařízaních vzniká jako vedlejší produkt spoustu krve (vepřové, kuřecí či krve skotu). Ta se dá zpracovat např. na hnojivo pro rostliny, ale i na bioplasty. Z vyvařené a vysušené krve lze silným tlakem vylisovat různé objekty. Basse Stittgen tak vylisoval z krve například soupravu talířů a příborů a na stole připomínajícím dlaždičky z jatek naaranžoval prostírání pro nadcházející hostinu. Jeho práce má spíše umělecký charakter a snaží se přimět diváka k reflexi našeho vztahu ke krvi zvířat.

Asi nejzajímavějším objektem z krve, který Basse vyrobil, byla gramodeska, na které byl záznam tepu srdce krávy.

Sketch the Change, Praha 2019 - objekty z krve

Ačkoli tento vstup působil místy až umělecky, filosoficky a performativně, je třeba podotknout, že i materiální základ (a „surovinový potenciál“) tohoto jevu je značný – ročně se na jatkách objeví (a stává odpadem) 6 600 000 000 litrů krve poražených krav.

Irena Czepcová: Nová dimenze skla

Irena Czepcová představila svou práci ve firmě Brokis, resp. technologii BrokisGlass.

Ve spolupráci se sklárnou v Janštejně využívá její firma strategické prvky cirkulární ekonomiky. Ze skleněných střepů, zejména z odřezaných zbytků z foukaných výrobků, vyrábějí nový materiál zvaný BrokisGlass. Jde o deskový obkladový materiál určený zejména pro dekorativní účely.

Zuzana Gombošová

Zuzana Gombošová představila slovensko-indický projekt Malai. Malai znamená v hindí „smetana“ a jde rovněž o označení bílé vrstvy kokosů. Právě z odpadní vody z dospělých kokosů, a také z banánů, se v Malai procesem kvašení vyrábí bakteriální celulóza.

Vlaďka Matušková – Hydal

Vlaďka Matušková představila biotechnologii Hydal. Jedná se o biopolymer PHB vyráběný z použitého oleje. Na rozdíl od bioplastů není tento biopolymer kompozitní, neobsahuje žádné přidané součásti, proto je slučitelný s přírodou a plně rozložitelný. Tj. je ekologičtější než tzv. bioplasty. Je tvořen bakteriemi, které si ho vytvářejí jako rezervoár na horší časy. I v Hydalu využívají LCA analýzu. Její výsledky demonstrují jasný přínos této technologie a její výhody oproti řadě jiných přístupů.

Konkrétním produktem této technologie je například kosmetika Nafigate.

Třetí blok: Redesigning Fashion’s Future

Třetí blok konference se věnoval módě, zejména upcyklaci materiálů či snaze o promyšlený cirkulární design atd.

Kamila Boudová – módní ochod a udržitelná móda

Kamila Boudová vyučuje product development v Paříži. Po studiu módy absolvovala pracovní stáže v Londýně a Paříži, kde se setkala s lhostejnými praktikami módního průmyslu a odvrácenou stránkou fast fashion. Díky tomu se obrátila ke studiu udržitelné módy, jíž se věnuje dosud. Z negativních trendů upozornila ve své prezentaci například na toto:

  • Řada textilních továren stojí na nucené práci a „moderním otroctví“
  • V letech 2000-2015 se zdvojnásobila produkce oblečení na světě (ačkoli počet lidí se nezdvojnásobil!) – stále roste spotřeba
  • 75% materiálů končí na skládce

Cestou ven je revoluce hodnot, bojkotovat nemorální praktiky, allocentrické, nikoli egocentrické myšlení.

Alex Vogt

Alex Vogt je autorem knihy Future. Fashion. Economics. Kromě toho je už 10 let konzultantem v módním průmyslu.

  • V módě se často nepoužívají monomateriály (nýbrž kompozity), proto je těžké oblečení recyklovat. Nejde ale jen o materiály, nýbrž o celý proces výroby, jak se věci dělají.
  • Je třeba změnit přístup – použitá vlákna musí být recyklovatelná a znovu využitelná, je ale třeba zachovat jejich kvalitu a vyloučit toxické látky.
  • Z nových nástrojů s potenciálem do budoucna jmenoval Alex Vogt využití blockchainu, který by umožnil transparentní a cirkulární zásobování módního průmyslu.

Některé zajímavé příklady z praxe:

  • ECOALF – španělská značka, která vyrábí textil z odpadů z moře. Ten zpracovává na polyester a dále na textil. Nemá řešení pro konec životního cyklu výrobku, zaměřuje se na využití odpadu.
  • I:CO – ty naopak řešení pro konec životního cyklu mají, je to dodavatel pro recyklační firmu, pomáhají se sběrem a tříděním věcí a spolupracují s velkými firmami
  • MUD JEANS – firma, která dělá revoluci ve výrobě a prodeji džínů, ty pronajímají, následně je opravují a recyklují, snižují své dopady a prodlužují životní cyklus výrobků
  • NEONYT – Vogt pozval diváky na veletrh Neonyt v Berlíně (2. – 4. července 2019)

Lenka Vacková

Zakladatelka Textile Mountain pracovala dva roky v továrně recyklující textilní odpad. Jen u nás je takových továren asi deset. Nyní se zaměřuje na opětovné využití použitého textilu (i metráže) a galanterie v ČR. V kamenné prodejně v Praze prodávají textilní přebytky a materiál. Kromě toho spolupracují s designéry, fungují i jako opravárna a šicí atelier a prodlužují životnost starého oblečení.

Sketch the Change, Praha 2019 - Textile Mountain

Tereza Rosalie Kladošová

Tereza je grand designérkou roku 2018. Zabývá se zpracováním merino vlny a vytvářením oblečení z merino odpadu.

Marie Nina Václavková

Příspěvek Marie Niny Václavkové byl krásnou ilustrací cirkulárního myšlení v souvislosti s prací designéra. Její projekt s názvem OffCuts začínal jako diplomová práce, ale pokračuje dál. Na počátku bylo jasné zadání: minimaliovat negativní dopadu životního cyklu boty na životní prostředí. Cirkulární inspirace se v OffCuts nezapře.

Jak tedy vyrobit cirkulární botu a co jsou hlavní úskalí?

Bota je kompikovaný produkt postavený na z cirkulárního hlediska nevhodné kombinaci technosférických a biosférických materiálů. Kůži slepenou lepidlem už si do kompostu nehodíte. Těžko recyklovatelný produkt tak často končí na skládkách či ve spalovnách. Řada bot, třeba tenisky, je přitom problematická i z hlediska opravitelnosti.

Odpovědí na tyto problémy je kolekce OffCuts. Boty z této řady jsou vlastně mechanickou skládačkou jednotlivých komponentů spojených s pomocí šití a malých šroubků. Boty jsou prakticky z monomateriálů, nenajdete v nich kompozitní materiály ani lepidlo a dají se tak snadno recyklovat. Autorka využila při výrobě i odpadové, zbytkové materiály.

Sketch the Change, Praha 2019

Jako největší oříšek zmínila hledání konkrétního dodavatele pro požadovaný materiál, kterým měla být pěnová látka.

PLUSfoam sice vyrábí 100% recyklovatelný materiál na pěnové bázi vyráběný z pre-consumer i post-consumer odpadu a ten umožňuje zmíněné platformě recyklovat obnošené boty, nicméně PLUSfoam spolupracuje hlavně s většími firmami jako Patagonia, New Balance či Toms.

Dalším výrobcem vhodného materiálu je Bloomfoam, firma, která svou pěnu pro obuvní průmysl vyrábí z biomasy vodních řas (firma tak zároveň čistí vodní toky a zároveň využívá sesbírané znečištění k dalšímu zpracování). Problém tohoto materiálů tkví v tom, že v současné verzi tvoří řasy pouhých 10-30% produktu. Zbytek je klasická EVA foam, kterou by sice jinak bylo možné zrecyklovat, ale v důsledku smíchání s řasami se tato pěna stává nezrecyklovatelná. Tuto technologii je proto třeba ještě zdokonalit.

Čtvrtý blok: Udržitelná architektura – High-tech & Low-tech přístupy

  • Udržitelné a inovativní řešení v architektuře – Adam Havel, matériO Prague
  • Architektura reagující na klimatické změny – Vojtěch Lekeš, Next Institute
  • Cirkulární architektura – Adam Rujbr, ARA
  • Budování udržitelné komunity – Dominik Saitl, architekt
  • Role vesnice v 21. století – Miroslav Cikán, MCA studio

17:00 Křest Material Times/Deep Talk diskuze s umělcem Krištofem Kinterou/Moderuje Tereza Lišková, šéfredaktorka Material Times

Udržitelné a inovativní řešení v architektuře – Adam Havel, matériÓ Prague

Adam Havel z pořádající platformy matériÓ připravit stručný úvod k architektonickému bloku. Shrnul, že stavební sektor má značný dopad na životní prostředí. Spolyká totiž až polovinu spotřebované energie, třetinu prvotních surovin, hodně vody a produkuje třetinu emisí. Mluvit o udržitelnosti tohoto odvětví je proto více než na místě. Jak ale udržitelná architektura vypadá? To Adam Havem naznačil řadou otázek, které naznačují směry, jimiž se experimenty v tomto směru ubírají:

  • Je udržitelná architektura high-tech architektura?
  • Nebo low-tech architektura z lokálních surovin, s minimem technologií a vycházející z místních tradic?
  • Nebo je to konverze budov a celých brownfieldů a jejich obnovení k novému využití? (Aby se neplýtvalo materiály, zdroji atd.)
  • Nebo je to trvanlivá a adaptovatelná architektura? Stavby, která se dají snadno pozměnit ve chvíli, kdy se mění požadavky obyvatel nebo účel budov?
  • Nebo koncept BAMB (tj. stavět domy jako materiálové banky – „building as material banks“)?
  • Nebo bude smysluplnou cestou mobilní, nomádský způsob života?

Architektura reagující na klimatické změny – Vojtěch Lekeš, Next Institute

Vojtěch Lekeš promluvil o tom, jak může architektura pomáhat s adaptovací měst na změny klimatu. A jak by se měla adaptovat sama architektura. Představil zejména projekt ADAPTACE BRNO.

Vojtěch Lekeš se s kolegy inspiroval v Kodani, na náměstí Tåsinge Plads. To je upraveno pro efektivní sběr dešťové vody, vybaveno retenčními a akumulačními nádržemi, pyšní se „dešťovou zahradou“ a navíc tam v důsledku rekonstrukce neubylo ani jedno parkovací místo. Možnosti tu tedy jsou.

Lekeš provedl s kolegy a ve spolupráci s městem Brnem pilotní projekt na brněnském Malinovského náměstí. Tam umístili tzv. klimatický prototyp, městský mobiliář uzpůsobený pro sběr dešťové vody využité následně pro závlahu dodatečné městské zeleně. Projekt přinesl řadu poznatků, které umožní navržené mechanismy dále rozvíjet a uplatnit je dále v praxi.

Sketch the Change, Praha 2019

Mluvčí upozornil i na nový způsob výsadby stromů, díky nemuž jsou stromy v městské zástavbě odolnější vůči suchu, či na celkový přístup k urbanizaci – je třeba vyhýbat se velkým zabetonovaným plochám, např. parkoviště u obchodních domů jsou často ohniskem tepelných ostrovů a vedou k přehřívání města. Je třeba dostat do zástavby více zeleně a klimatickou změnu kromě adaptace pokud možno dále nezhoršovat.

Z hlediska výstavby nových domů pak doporučuje stavět ve dřevě CLT (masivní dřevo), které podle Lešáka váže obrovské množství CO2. Technicky je údajně možné stavět touto technologií i mrakodrapy, v České republice ovšem využití zatím limitují předpisy, které dovolují stavět touto technologií pouze několikapatrové budovy.

Sketch the Change, Praha 2019

Cirkulární architektura – Adam Rujbr, ARA

Adam Rujbr doporučuje využívat existující budovy, zapojit staré do nového, nestavět módně, ale trvale, z trvanlivých materiálů a z materiálů, které lze od sebe oddělit. Představil prefabrikovanou konstrukci propojenou závity a maticemi, ve které je možné jednotlivé komponenty v budoucnu rozebrat a opětovně využít jinde.

Myšlenky realizoval na budovách, z nichž dvě představil posluchačům blíže. V roce 2018 byla uvedena do provozu Druhá interní klinika v Olomouci, která je zdařilým příkladem pasivní stavby. Kromě toho jsou její interiéry i snadno upravitelé pro případné nové požadavky vznikající během provozu.

Druhou stavbou je depozitář Východočeského muzea v Pardubicích, jehož účelem je skladování uměleckých výtvorů. I tento dům je pasivní, při jeho stavbě byla využita řada recyklovaných materiálů, stavba je připravena pro snadnou demontáž a další využití materiálů a disponuje možností vlastního hospodaření s vlhkostí.

Překážky širšího uplatnění cirkulárního přístupu v architektuře spatřuje Rujbr v tom, že jde zatím stále o poměrně nový a neznámý pojem, a dále v tom, že věci „z odpadu“ bere řada lidí jako podřadné. Když ovšem firma dokáže tyto bariéry překonat, často je tento přístup i výhodnou obchodní volbou.

Budování udržitelné komunity – Dominik Saitl, architekt

Dominik Saitl je architekt, který se podílel na stavbě komunitního centra Okana v Africe.

Lokalitu si společně s kolegyněmi z Evropy vybrali v západní Keni a ve spolupráci s neziskovou organizací SRI. Pracovali s místními partnery a pokusili se vytvořit udržitelnou stavbu, která by zároveň plnila řadu potřeb místní komunity. Materiálem využitým k hlavní konstrukci byl bambus, který je možné vypěstovat za 3-5 let. Celá stavba byla přitom poměrně jednoduchá a tak by jí v budoucnu mohli zvládnout replikovat i místní ne-architekti.

Role vesnice v 21. století – Miroslav Cikán, MCA studio

Achitektonický blok ukončil vedoucí ateliéru architektury na ČVUT v Praze Miroslav Cikán. Jeho příspěvek byl na pomezí vyprávění a osobní reflexe zkušeností jeho kamaráda, achitekta, který přesídlil na vesnici, ze které nakonec odešel.

Závěrem

Celodenní konference, která byla velice zdařilá a plná zajímavých a praktických inspirací, vyvrcholila rozhovorem s Kryštofem Kinterou a následně ještě křestem nového čísla ročenky Material Times. Nezbývá, než poděkovat organizátorům za skvělou práci a těšit se na příště!

Kam dál?

Udržitelnost: tvoje téma?

Staň se členem kmene Biorre! Odebírej novinky z ekosféry, dostávej upozornění na nové články a sleduj, co se děje ve světě udržitelného životního stylu.

Posted on