Posted on

Plast nebo sklo? Kdy má smysl koupit zboží v recyklovatelném obalu

Kdy kupovat plasty?

Minimalizujete odpad? Stačí správně třídit a spoléhat na recyklaci? A jsou plasty vždycky to největší zlo? 

Mnozí z vás tuší, že kupovat zboží v plastovém obalu na jedno použití a obhájit si takový nákup tím, že obal zrecykluji, není nikterak ideální řešení. Mnoho lidí se snahou o zero-waste životní styl nahrazuje plasty jinými materiály – sklo, hliník, vrstvené nápojové kartony. Opět tak činí s odůvodněním, že jsou recyklovat snáze než plasty, a že je recyklace těchto obalů možná v plné výši. Je však tato volba racionální?

V oceánech plují obrovské plastové ostrovy. Ten největší z nich přesahuje rozlohou součet plochy, kterou zaujímá Španělsko, Francie a Německo. Ročně se tyto ostrovy rozrůstají o další miliony tun plastu. Německé Helmholtzovo centrum pro výzkum životního prostředí uvádí, že 90% veškerého plastového odpadu v moři pochází z deseti řek, dvou afrických a osmi asijských. (Více se dočtete zde.)

Bezesporu se v nich nachází i odpad, který v blahé víře exportujeme z Evropy do Číny k dalšímu zpracování. Jenže, to se evidentně neděje, ne v plné výši. Ostatně tuto skutečnost potvrdila sama Čína v nedávné době tím, že odkup odpadních plastů z Evropy pozastavila s odůvodněním, že pro jeho zpracování nemá dostatečné kapacity.

Kdy má cenu kupovat zboží v plastovém obalu?

Nesprávné třídění odpadu je zbytečné

Je smutnou pravdou, že z odpadu vytříděného v ČR do barevných kontejnerů zhruba polovina stejně končí ve spalovnách a na skládkách, protože jsou na třídicích linkách vyřazeny jako nevhodné, nesprávně vytříděné anebo je momentálně nikdo není ochotný zpracovat. Týká se to zejména kompozitních materiálů, jakými jsou např. obaly Tetra Pack. Ten je sice recyklovatelný (vyrábějí se z něj střešní krytiny, ale i nábytek). Jenže se jedná o poměrně náročný proces: kompozit musíte rozdělit na jednotlivé vrstvy, které se následně zpracovávají zvlášť. Velký problém Tetra Packu bývají hliníkové a plastové folie, které nápojový karton obsahuje.

I recyklace je nákladný proces

Hliník je sice plně recyklovatelný, ale je dobré vědět, že se tak děje za cenu obrovských ekologických dopadů – velké spotřeby energie a znečištění životního prostředí. Navíc vždycky bychom měli do kalkulace zahrnout následky pro životní prostředí při výrobě prvotní suroviny. A ty jsou u výroby hliníku astronomické: na výrobu 1 tuny hliníku je potřeba 2,5 – 4 tuny bauxitu, 2 tuny oxidu hlinitého, 80 kg kryolitu (sloučeniny fluoru), 650 kg anodové hmoty a 15 000 kWh elektrického proudu. Rozdíl mezi získanou 1 tunou hliníku a hmotností ostatních vstupních surovin je odpad. Stále ještě si myslíte, že je hliník kvůli možnosti recyklace ekologicky příznivý obal? O následcích těžby bauxitu by se dal napsat další samostatný článek.

A jak je na tom papír? Jeho recyklace je z pohledu životního prostředí velmi prospěšná. Ušetří až 50% energie potřebné pro výrobu papíru a 40% vody. Sníží množství emisí vypouštěných do vzduchu o 75% a znečištění vody o 35%. Přesto je to proces velmi náročný, a to jak energeticky, tak z pohledu využití chemických látek. Stále ještě se bavíme o spotřebě 15 000 litrů vody na 1 tunu recyklovaného papíru, o velkém množství vznikajících odpadních vod a spotřebované energie. Navíc ke starému papíru se vždy musí přidat nové suroviny. Naopak výhodou papíru je fakt, že se v přírodě snadno a rychle rozloží.

Poslední často zmiňovanou náhradou plastových obalů je sklo. Pokud se jedná o sklo zálohované, je to skutečně nejšetrnější varianta (nese s sebou jen náklady na vymytí a logistické náklady). Jedná-li se však o sklo k jednorázovému použití, výše dopadů na životní prostředí opět roste. 10% podílu recyklátu snižuje energetickou náročnost výroby nového skla o 2%. Stále však musíte střepy i s podílem nerecyklované hmoty roztavit a k tomu potřebujete v peci dosáhnout teploty cca 1460oC, což také není „zadarmo“.

Jak z toho ven? Stále platí zásady 4R

Cílem tohoto článku určitě není naznačit, že třídění odpadu je zbytečné. Chtěli jsme zdůraznit, že není samospásné a nemělo by být primárním řešením problému s odpady.

Jak rozvádí koncepce zero-waste, recyklace jako taková je vždy až posledním možným krokem. Mnohem funkčnější je řídit se zásadou 4R, tedy reduce (redukuj, odpad vůbec nevytvářej), reuse (rovnou nevyhazuj, ale používej opakovaně), repair (raději věc oprav, než ji vyhodíš), a až v poslední řadě recycle (recykluj).

Není důvod vyhazovat igelitové pytlíky nebo plastové krabičky, které lze ještě použít. Funkční věci či přístroje, jako třeba telefony atd., které chcete nahradit modernějšími modely, taktéž nevyhazujte, ale prodejte dále nebo darujte (např. přes nábytkovou banku, swap skupinu či azylové domy).  Před vyhozením rozbité věci zvažte možnost opravy. Často se hovoří o tom, že to dnes již neopravují, nebo nejsou náhradní díly, ale snad v každém větším městě se najde menší servis, který umí zázraky. Pomoc s hledáním opravářů vám poskytnou i specializované weby či aplikace, například Opravárna.

Teprve to, co vám zbyde jako skutečně nevyužitelné, recyklujte anebo vyhoďte do komunálního odpadu. Jen takové chování lze z pohledu životního prostředí označit za zodpovědné.

Co dál? Můžete si pro další inspiraci přečíst ještě náš článek o tom, jak snížit množství obalů při nákupu v supermarketu či o tom, jak žít bez plastů.

Udržitelnost: tvoje téma?

Staň se členem kmene Biorre! Odebírej novinky z ekosféry, dostávej upozornění na nové články a sleduj, co se děje ve světě udržitelného životního stylu.

Kam dál?

Posted on