Posted on

Agrolesnictví jako čerstvá naděje pro klima i zemědělskou krajinu

Agrolesnictví

Vhodně navržené agrolesnické systémy by mohly významným způsobem pozitivně ovlivnit nejen klima, ale pomoci i ozdravění zemědělské krajiny. 

Způsob hospodaření, který se dá nazvat agrolesnictvím, rozhodně není v naší zemi ničím novým. Je tomu právě naopak. Tento způsob byl vytlačen započetím používání techniky v zemědělství.

Agrolesnictvím nazýváme způsob hospodaření kombinováním pěstováním dřevin se zemědělskou produkcí.

Pokud bychom to chtěli vyjádřit jednoduchým způsobem, pak se jedná o spojení zemědělství a lesnictví. Stromy a keře jsou záměrně pěstovány společně mezi plodinami nebo na pastvinách. Tato kombinace má celou řadu nesporných výhod. Mezi nejdůležitější patří snížení eroze a zvýšení biodiverzity (rozmanitost živých organismů na naší planetě). Tyto systémy se úspěšně uplatňují například v subsaharské Africe nebo na vybraných územích USA.

Zastavení úbytku lesních ploch

Prvotním cílem agrolesnictví je především výhoda pro hospodářské i zemědělské odvětví a také správně nastavená rentabilita hospodaření. Vítanými vedlejšími produkty jsou kromě zmíněného snížení půdní eroze a zvýšení biodiverzity také maximální využití zemědělské nebo lesní plochy a možnost širšího spektra produkce.

  • Dalším bonusem pro naši zemi je trvale udržitelné hospodaření.

Díky agrolesnictví je možné k zisku využít jak produkční, tak i neprodukční plochy efektivně a šetrně. Tento princip může pomoci zastavit globální problém, kterým je rychlý úbytek lesních ploch.

  • Les je jedním z nejdůležitějších krajinných prvků plnící širokou škálu důležitých funkcí.
  • Vzhledem k tomu, že bez zemědělské půdy se neobjedeme, je nutné tyto dva prvky vyhovujícím způsobem zkombinovat.

Agrolesnictví znali už v době kamenné

Z historického hlediska je agrolesnictví nejstarším způsobem využívání půdy. V dobách, kdy se nevyužívala k obdělávání půdy těžká technika, bylo zcela běžné využívání půdy pro zemědělskou produkci i pro pěstování dřevin. Dalo by se říci, že tento způsob je známý už od prvních zemědělců z mladší doby kamenné.

  • Chov hospodářských zvířat probíhal pouze prostřednictvím pastvy a v zimním období byl dobytek přikrmován lesními produkty (listí, větve, výhonky).

Silvopastorální systémy

Půda se může využít i pro takzvané silvopastorální systémy, kdy je půda určena pro pěstování zemědělských plodin a zároveň se na této ploše vysadí alejovým způsobem vhodné dřeviny (lesní nebo ovocné). Další možností je zemědělská produkce kombinovaná s pastvou.

  • I v současné době můžeme na našem území pozorovat některé fragmenty prvků agrolesnictví.
  • Patří sem kupříkladu břehové porosty vodních toků nebo meze s dřevinami.

K omezování pastvy dobytka v lesích docházelo od poloviny osmnáctého století, kdy docházelo k narušování a nekontrolovanému ničení lesních porostů. Tím pádem se snižovala produkce dřeva, která byla jednou z hlavních v oblasti zisku českých zemí. Zákon o zákazu pastvy v lesích je stále v platnosti, ale systém agrolesnictví lze aplikovat jiným a rozhodně šetrnějším způsobem.

Tři možnosti aplikace

Agrolesnictvím se u nás zatím zabývají většinou pouze drobní zemědělci. Ve větším měřítku by se ale mohl tento systém docela dobře uplatnit především ve třech způsobech řešení.

  • Systémy alejových výsadeb na orné půdě – zabránění erozí rozdělením rozsáhlých půdních ploch.
  • Kombinace vysokokmenných porostů s pastevním chovem zvířat – může se například jednat o rychle rostoucí dřeviny
  • Chov drůbeže v porostu – vyřešení otázky zrušení klecových chovů.

Zatím je největší překážkou v aplikaci agrolesnictví ve větším rozsahu legislativa. Zakládání některých systémů agrolesnictví je omezeno zákonem o ochraně půdního fondu. I přesto, že nebyl zjištěn žádný negativní dopad na půdu a všechny důsledky jsou tedy pouze pozitivní.

Posted on