Vhodně navržené agrolesnické systémy by mohly významným způsobem pozitivně ovlivnit nejen klima, ale pomoci i ozdravění zemědělské krajiny.
Způsob hospodaření, který se dá nazvat agrolesnictvím, rozhodně není v naší zemi ničím novým. Je tomu právě naopak. Tento způsob byl vytlačen započetím používání techniky v zemědělství.
Agrolesnictvím nazýváme způsob hospodaření kombinováním pěstováním dřevin se zemědělskou produkcí.
Pokud bychom to chtěli vyjádřit jednoduchým způsobem, pak se jedná o spojení zemědělství a lesnictví. Stromy a keře jsou záměrně pěstovány společně mezi plodinami nebo na pastvinách. Tato kombinace má celou řadu nesporných výhod. Mezi nejdůležitější patří snížení eroze a zvýšení biodiverzity (rozmanitost živých organismů na naší planetě). Tyto systémy se úspěšně uplatňují například v subsaharské Africe nebo na vybraných územích USA.
Zastavení úbytku lesních ploch
Prvotním cílem agrolesnictví je především výhoda pro hospodářské i zemědělské odvětví a také správně nastavená rentabilita hospodaření. Vítanými vedlejšími produkty jsou kromě zmíněného snížení půdní eroze a zvýšení biodiverzity také maximální využití zemědělské nebo lesní plochy a možnost širšího spektra produkce.
- Dalším bonusem pro naši zemi je trvale udržitelné hospodaření.
Díky agrolesnictví je možné k zisku využít jak produkční, tak i neprodukční plochy efektivně a šetrně. Tento princip může pomoci zastavit globální problém, kterým je rychlý úbytek lesních ploch.
- Les je jedním z nejdůležitějších krajinných prvků plnící širokou škálu důležitých funkcí.
- Vzhledem k tomu, že bez zemědělské půdy se neobjedeme, je nutné tyto dva prvky vyhovujícím způsobem zkombinovat.
Agrolesnictví znali už v době kamenné
Z historického hlediska je agrolesnictví nejstarším způsobem využívání půdy. V dobách, kdy se nevyužívala k obdělávání půdy těžká technika, bylo zcela běžné využívání půdy pro zemědělskou produkci i pro pěstování dřevin. Dalo by se říci, že tento způsob je známý už od prvních zemědělců z mladší doby kamenné.
- Chov hospodářských zvířat probíhal pouze prostřednictvím pastvy a v zimním období byl dobytek přikrmován lesními produkty (listí, větve, výhonky).
Silvopastorální systémy
Půda se může využít i pro takzvané silvopastorální systémy, kdy je půda určena pro pěstování zemědělských plodin a zároveň se na této ploše vysadí alejovým způsobem vhodné dřeviny (lesní nebo ovocné). Další možností je zemědělská produkce kombinovaná s pastvou.
- I v současné době můžeme na našem území pozorovat některé fragmenty prvků agrolesnictví.
- Patří sem kupříkladu břehové porosty vodních toků nebo meze s dřevinami.
K omezování pastvy dobytka v lesích docházelo od poloviny osmnáctého století, kdy docházelo k narušování a nekontrolovanému ničení lesních porostů. Tím pádem se snižovala produkce dřeva, která byla jednou z hlavních v oblasti zisku českých zemí. Zákon o zákazu pastvy v lesích je stále v platnosti, ale systém agrolesnictví lze aplikovat jiným a rozhodně šetrnějším způsobem.
Tři možnosti aplikace
Agrolesnictvím se u nás zatím zabývají většinou pouze drobní zemědělci. Ve větším měřítku by se ale mohl tento systém docela dobře uplatnit především ve třech způsobech řešení.
- Systémy alejových výsadeb na orné půdě – zabránění erozí rozdělením rozsáhlých půdních ploch.
- Kombinace vysokokmenných porostů s pastevním chovem zvířat – může se například jednat o rychle rostoucí dřeviny
- Chov drůbeže v porostu – vyřešení otázky zrušení klecových chovů.
Zatím je největší překážkou v aplikaci agrolesnictví ve větším rozsahu legislativa. Zakládání některých systémů agrolesnictví je omezeno zákonem o ochraně půdního fondu. I přesto, že nebyl zjištěn žádný negativní dopad na půdu a všechny důsledky jsou tedy pouze pozitivní.
